Každý rok před Vánocemi zažívám stejnou situaci. Zkouším si zrekapitulovat, co všechno jsem slyšel a o čem jsem si udělal nějakou poznámku. Vždycky z těchto myšlenkových pochodů vzejdou desítky nahrávek, u kterých mě mrzí, že jsem o nich nenapsal ani řádku. Aktuální deska bostonských FIDDLEHEAD je přesně takovým případem. Vracím se k ní opakovaně už od května, kdy vyšla. Je to ani ne půlhodinová nahrávka, která mi vždycky zvedne náladu.

Navzdory melancholickým odstínům dokáže „Between The Richness“ přenášet pozitivní energii. Písničky na hraně melodického hardcoreu, punkrocku a ema jsou přístupné, melodicky chytlavé, ale vůbec ne lascivní nebo podbízivé. FIDDLEHEAD vypouští do světa kolekci chytře udělaných skladeb s výbornými texty ze života. Pat Flynn je prostě ten týpek od vedle, se kterým se dokážete identifikovat. Instrumentální složka nezaostává. Věrným Flynnovým parťákem je Shawn Costa, se kterým v roce 2009 ukončovali ikonu HAVE HEART. Ano, to je ta kapela, co zbourala scénu Fluff Festu ve stejném roce. Historie festivalu má tento koncert jako milník.

Existuje totiž Fluff Fest před koncertem HAVE HEART a Fluff Fest po něm. Po jejich závěrečném živém vystoupení v Evropě, jež se uskutečnilo právě na rokycanském letišti před dvanácti lety, už to nikdy nebyl stejný festival. Ale to trochu odbočuji. Navíc to vypadá, že HAVE HEART se po deseti létech opět probouzí. Vedle Pata a Shawna tu je Alex Henery z BASEMENT, zkrátka FIDDLEHEAD nejsou žádnou náhodnou partou. Všichni mají zkušenost a uvnitř kapely citelně funguje chemie. Vše je mnohem dospělejší a kultivovanější než u HAVE HEART, pravověrného výbušného hardcoreu tu naleznete opravdu jen poskromnu, ale vůbec to nevadí.

FIDDLEHEAD trefili hřebíček na hlavičku. Od první skladby „Grief Motif“, kde básník, malíř a dramatik EE Commings čte počáteční slova své kultovní básně, se nezastaví příval pocitů, které mě nenechávají lhostejným. Možná s tím má souvislost i fakt, že jedním z důvodů existence kapely byla smrt Patova otce, se níž se snažil vyrovnat na minulém albu „Springtime And Blind“ z roku 2018, což je téma, které je i mým a o to osobnějším. O to víc oceňuji to, že album má schopnost energii dodávat, nikoliv vás utápět v pochmurnosti.